Marika Hlaváčová 
Zdrojem fotografie je freepik.com
Občas, když moje děti jí něco doma omylem rozlijí nebo si „špatně“ vyloží situaci ve třídě, vidím v jejich očích strach — ten drobný, ale skutečný. A najednou mě napadne: předávám jim víc svých obav, než bych měla?
V dnešním světě, kdy zprávy bouchají z obrazovek, kdy se vše měří v porovnáních, je snadné začít přenášet svoji úzkost na děti. Nemoci, finanční nejistoty, klima, sociální sítě — to všechno je kolem. A děti, i když ještě nerozumějí všem slovům, cítí atmosféru, intimní napětí, to, jak reagujeme my, dospělí.
Co způsobuje dětskou úzkost (a co my jako rodiče děláme)
- Máme tendenci chránit — a to je dobře — ale někdy přehlédneme, že chránit znamená i nechat dítě čelit malým výzvám. Pokud vždy vše zařídíme, „vyklidíme“ všechny překážky, dítě se nenaučí, že zvládne samostatně i něco nepříjemného.
- Časté varování, vyprávění o tom, co by se mohlo stát špatně, domácí dohady nebo napětí mezi dospělými — to všechno dítě vnímá. My slova možná míníme jako realismus či připravenost, ale dítě je „translate‑uje“ jako: svět je nejistý, něco zlého se může stát kdykoli.
- Digitální média a sociální sítě: když doma opakujeme katastrofické zprávy, když děti vidí, jak my reagujeme na stres zvenčí — často strachem, nervozitou, obavami — ony automaticky získávají obraz, že svět je plný nebezpečí.
Jak to udělat jinak: cesta k odvážnosti a duševní zdraví
- Uvědom si své obavy
Prvním krokem je přiznat si, co tě vnitřně tíží. Když umíš říct sama sobě: „Bojím se, že…“ už máš šanci nechat tyhle obavy nešířit dál. Nějaký deník, chvilka mlčení na večer, procházka – cokoli, co tě uklidní, než přijdeš domů unavená. - Komunikuj otevřeně a s mírou
Když děti mají otázky, mluv s nimi. Ale neplníš role alarmistky – spíš průvodkyně. Například: „Slyšela jsem v telefonu, že je třeba zima přijít dřív, panikařila jsem, ale zjišťuji, že teplota bude jen mírná.“ Tím ukážeš, že i když se něco zdá velké, existuje způsob, jak se s tím vypořádat. - Nech je zažít malé neúspěchy
Když dítě něco pokazí, něco nezvládne nebo padne, nepopoháněj ho hned, abys vše napravila. Dopřej mu, aby pocítil, že chyba není konec světa. Uvidíš, že postupně zvládne víc, bude odolnější. - Vymez hranice strachu, ne svojí péče
Raději než nechat dítě neustále slyšet o možných nebezpečích, nabídni mu zkušenosti, které mu ukážou, že umí držet krok. Malý výlet, učení se nového, rozhovor o tom, co kdo cítí, když je něco nového nebo těžkého. - Péče o vlastní psychiku jako dárek dětem
Když vyčerpaná matka si nenačerpá, nemůže dát dítěti plnou náruč. Vím, že i jen krátká chvilka, když se nadechnu, pustím hudbu, projdu se, dám si horkou sprchu, udělá divy. Dítě nepotřebuje perfektní, ale stabilní a klidnou mámu. - Vytvoř domov jako bezpečný přístav
Místo, kde dítě může být smutné, naštvané, kde se může otevřít bez strachu, že bude souzené. Koupele, povídání, mazlení, čtení – rituály, které pomáhají tomu, aby emoce nemusely být uvnitř dusené, ale mohly se projevit a zpracovat. - Uč odvaze skrz model
Když ty jako rodič projevíš, že někdy máš obavy, ale zvládáš je – např. jít na setkání, i když se bojíš, že se to nepovede; nebo začít nový koníček – dítě vidí, že i dospělí mají nejistoty, ale že nejsou překážkou. Odvaha není nepřítomnost strachu, ale schopnost jednat i přesto.
Co změna přináší
Když se začnete doma víc otevírat, méně dramatizovat, méně tlačit na perfektní čekání, začne se atmosféra uvolňovat. Dítě se méně bojí, odvaha roste. Učí se čelit výzvám, ne utíkat před nimi. Já si toho začala vážit čím dál víc – každý úsměv toho malého v obličeji, který říká: „Měla jsi pravdu, že to zvládnu“, znamená víc než stovka naplánovaných krizí nebo předpovědí.
Zavři oči, nadechni se. Vychováváš dítě do světa, který není vždy jednoduchý. Ale můžeš být světlem – ukazatelem, že i obavy a nejistota se dají nést s láskou, respektem, klidem.
